Věřit v Boha? Dneska? To myslíš vážně?

Proč věříme v Boha?

Naše okolí nám nabízí hned několik odpovědí:

1) Máte to vyčtené z knihy (myšleno z Bible).

2) Zblbli vás ideologii a vy tomu věříte. Necháte se ovládat.

3)  Zdědili jste to po svých rodičích nebo prarodičích. 

4) Byli jste v tom vychováni.

5) Věříte nesmyslům, protože jste mimo realitu.

Víra se nedá ani darovat, ani naučit, ani zdědit, ani nalít do hlavy. Pak by to už totiž nebyla víra.

Víra znamená věřit, dobrovolně a svobodně přijmout, následovat a především být v osobním vztahu s Bohem. A to nevymyslíš! To buď je a nebo není.

Cesta každého k Bohu je jiná a může se zásadně lišit. Někdo Boha hledá, jiný s ním bojuje, další se bojí změny a proto oněm raději ani neuvažuje, někdo další se mu vysmívá, aby si zdůvodnil, proč ne.

A pak ten perfektní argument! Bůh není, protože není vidět. Popravdě, spoustu věcí i lidí jsem v životě neviděl a nikdy neuvidím, ale přesto nepochybuji, že jsou. V Bibli se na dvou místech píše, že Boha nikdy nikdo neviděl. A přesto to není na překážku tomu, abych věřil, že Bůh je. A to proto, že s ním mám osobní vztah. A k tomu jsem sám musel dospět, sám si to v sobě ujasnit, sám to přijmout. Jsou na světě věci, které za nás nikdo nemůže udělat. Tato je jednou z nich! 

Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Tak to píše Marek v sedmé kapitole. Je to rada, je to cesta, je to know how.